Jedná se o Lynchův druhý, komerčně neobyčejně úspěšný film. Příběh znetvořeného muže, natočený podle vzpomínek pamětníků F. Trevese a A. Montagua. Lynch v něm projevil zálibu v bizarnosti a krutosti, patrnou už v jeho prvotině. Osud Johna Merricka, "sloního muže", který skutečně žil na přelomu století, je však líčen s akcentem na humanistické vyznění příběhu jeho utrpení. D. Lynch pojal film jako odsouzení předpojatosti společnosti vůči "nenormalitě" a jako výzvu k přijímání odlišnosti.

Film je černobílý a kamera F. Francise mu dává expresionistické ladění souznějící s jeho dramatickým obsahem. Osud nešťastného "sloního muže", opovrhovaného, vysmívaného, zkoumaného, jako přírodní zvláštnost, nakonec i hýčkaného, avšak nikoliv chápaného ve svém lidství, vrcholí Merrickovou dobrovolnou smrtí, jíž tragický hrdina demonstroval svou touhu být "alespoň jednou člověkem" - ulehl ke spánku v poloze na zádech, ačkoliv věděl, že jeho znetvoření mu tak přivodí udušení.

Roli "sloního muže" vytvořil v důmyslné masce John Hurt, další postavy vytvořili Antony Hopkins, John Gielgud a Anne Bancroftová, kteří svou účastí nesporně přispěli k úspěchu filmu, děsícího krutostí, jíž je člověk schopen, a dojímajícího údělem hrdiny.