Úspěšná milostná komedie Annie Hall (1977) představuje ve tvorbě Woodyho Allena začátek nové, autobiografické linie jeho děl. Se snímky Manhattan (1979) a Vzpomínky na Hvězdný prach (1980) tvoří volnou trilogii s obdobnými tématy a motivy. Pod maskou židovského komika Alvyho Singera, trpícího nejrůznějšími neurózami a pocity osamělosti, nejistoty a zmatenosti v mezilidských vztazích, tu Allen poprvé vystupuje jakoby sám za sebe a zároveň pojmenovává mnohem obecnější jevy, spjaté s moderní civilizací. Jádrem jsou Alvyho vzpomínky na životní lásku Annii Hall. V těkavém sledu epizod a na přeskáčku sledujeme soužití dvou lidí, kteří si často nevědí rady sami se sebou a kteří se občas utápějí ve všednodenních maličkostech. Navzdory Alvyho stížnostem však prožívají i okamžiky štěstí a naplnění.

Allen používá ve filmu různé zcizovací efekty (komentáře na kameru, momenty, kdy postavy občas pozorují zvnějšku své jednání v minulosti, půlené plátno, vnitřní monology apod.). Podle svého zvyku pracuje s převzatou hudbou, dává prostor improvizaci (scéna s langustami) a progresivně pracuje s různými časovými posuny. Nenápadně zachycuje milovaný New York a konfrontuje ho s plytkým životem v Kalifornii. Těží ze situační komiky, ale zejména z břitkého ironického textu. Snímek měl být původně detektivkou o vraždě. Až ve střižně z něj Allen udělal milostný příběh (jenž byl původně jen postranním motivem). Film nazval Anhedonie (tj. neschopnost užívat si), ale na nátlak producentů název změnil.

Allen tu opět vytváří milostnou dvojici se svou bývalou životní partnerkou (a ideální spoluhráčkou) Diane Keaton. Ostatně Keaton je vlastním jménem Hall a říkalo se jí Annie.