Po adaptaci Krále Ubu si kameraman a režisér F.A.Brabec zvolil další velmi obtížný přepis, Erbenovu Kytici z pověstí národních, jež poprvé vyšla v roce 1853. Smyslem výjimečného projektu bylo oživit klasické básnické dílo a přiblížit je modernímu člověku.

Z dvanácti čísel Erbenovy sbírky vybrali scenáristé sedm básní, z nichž utvořili samostatné epizody různé délky (od čtyř do dvaceti minut). Osou snímku jsou tři hororové balady Vodník, Svatební košile a Zlatý kolovrat, doplněné ještě úvodní Kyticí, Polednicí, Dceřinou kletbou a Štědrým večerem. Tvůrci zároveň zvolili několik motivů, jež svazují dílo dohromady. Filmová Kytice je provázána také změnou ročních dob. Jednotlivé příběhy jsou však odlišně stylizovány - od “realistického” Vodníka až po surreálně groteskní Svatební košili.

Výraznou stylizaci nacházíme též v proměnlivých kostýmech Jaroslavy Pecharové a v zásadním hudebním doprovodu Jana Jiráka. F.A.Brabec samozřejmě nijak nezastírá svou původní kameramanskou profesi a klade důraz zejména na výtvarné řešení. Většina balad se odehrává jakoby v době, kdy Erbenova Kytice vznikala; výjimkou je Zlatý kolovrat, zasazený do středověkých kulis a kostýmů. Autoři se přidržují Erbenova básnického textu a jen občas předlohu upravují.