Druhá filmová adaptace klasického sci-fi románu Stanislawa Lema Solaris vznikla přesně třicet let po prvním legendárním přepisu, jehož autorem byl Andrej Tarkovskij (1972), a jedenačtyřicet let po prvním vydání knihy. Zatímco Tarkovskij ve svém díle akcentoval filozofické problémy, otázky o smyslu života a o hranicích lidského poznání, Steven Soderbergh v nové verzi zdůrazňuje především milostný příběh protagonistů a zasazuje jej do tradičních kulis sci-fi filmů.

Psycholog Chris Kelvin je vyslán na kosmickou stanici Prometheus, na níž se provádí výzkum zvláštní planety Solaris. Na stanici se totiž dějí podivné věci a on má dopravit zbývající členy týmu zpět na Zemi. Po příletu muž zjistí, že z posádky zbyli jen vědci Snow a doktorka Gordonová; oba se však chovají krajně podivně. Kelvin brzy pochopí příčiny jejich chování. Planeta Solaris má totiž schopnost zhmotňovat lidské vzpomínky. Šokovaný psycholog se tak setká se svou milovanou manželkou Rheyou, která před několika lety spáchala sebevraždu a která nyní vykazuje všechny znaky živé lidské bytosti. Manželé se mohou dokonce pomilovat. Sama Rheya brzy pozná, že je jen „kopií“ člověka a trvá na tom, aby byla zlikvidována...

Ve srovnání s Tarkovského velkolepým opusem natočil Soderbergh komorní příběh, v němž používá paralelní montáž a četné retrospektivy. Odlišuje prostředí Země a kosmické stanice především využitím teplých a studených barev. V centru pozornosti je zejména postava Chrise Kelvina v podání „soderberghovského“ herce George Clooneyho, který zde nesporně rozšiřuje svůj rejstřík. Jeho partnerkou je enigmatická Natascha McElhoneová.

Soderbergh, který patří k nejvýraznějším a nejpilnějším americkým režisérům dneška, pojal dílo jako autorský film: kromě scénáře a režie se pod pseudonymy opět ujal i kamery a tentokrát i střihu. Zajímavostí je, že Soderbergh pracoval pro produkční společnost režiséra Jamese Camerona, který vlastnil práva jak na knihu, tak na původní film.