Na trilogii Pán prstenů pracoval oxfordský profesor anglického jazyka a literatury John Ronald Reuel Tolkien (1892-1973) sedmnáct let. Když v roce 1954 vyšly první dva díly, Společenstvo Prstenu a Dvě věže (závěrečný díl Návrat krále o rok později), stala se tato sága jednou z nejvlivnějších knih 20. století.

Podobné dílo nemůže uniknout zájmu filmařů; filmová práva nakonec získal v roce 1969 producent Saul Zaentz. Řada slavných režisérů, mj. Steven Spielberg, George Lucas či Francis Ford Coppola, projevila o tuto látku zájem. Marně.

Až známý novozélandský tvůrce Peter Jackson přišel s obchodní nabídkou: produkční firma Miramax pomůže Zaentzovi dokončit Anglického pacienta za uvolnění práv na Pána prstenů. Zaentz souhlasil, ale pro odpor určité skupiny v Hollywoodu zakotvil nakonec Jackson u menšího studia New Line Cinema a jeden z největších projektů v dějinách kinematografie (natáčely se totiž všechny tři díly najednou) byl odstartován.

Snímek Pán prstenů: Společenstvo prstenu vypráví příběh hobita Froda Pytlíka a jeho druhů. Frodo má Prsten, po němž touží zlý Sauron, aby mohl ve Středozemi nastolit vládu Zla. Tomu se dá zabránit jedině zničením Prstenu přímo v Sauronově říši Mordor.

Frodo se vydává na cestu, ale ne sám. S ohledem na Sauronovu touhu zmocnit se Prstenu je ustanoveno Společenstvo Prstenu. Kromě Froda a jeho tří hobitích přátel jsou zde lidé Aragorn a Boromir, elf Legolas, trpaslík Gimli a vůdce celé skupiny, čaroděj Gandalf. Po prologu, který ve zkratce líčí historii Prstenu, nadchází jejich cesta, jež je strastiplná a velmi nebezpečná. Odvážní cestovatelé mají za sebou i před sebou Sauronovy služebníky i skřetí vojsko...

Tvůrci citlivě respektovali literární předlohu a knižní ilustrace Alana Leeho. Všechny postavy košaté ságy se sice na plátno nevešly a ve filmu najdeme spíše akci než poetiku či květnaté úvahy, ale všichni vypadají a jednají tak, jako jejich knižní předchůdci. Elfové jsou éteričtí a krásní, hobiti roztomilí, Gandalf impozantní i šibalský, skřeti odporní.

Za zmínku stojí i nadmíru šetrné zacházení s digitálními triky. Velcí lidé jsou na plátně společně s hobity jen když je to opravdu nutné. V ostatních případech si režisér vypomohl triky jiného druhu: kamerovou perspektivou, dvojníky (malými i velkými), rychlým střihem.

Výsledkem je špičkové dílo v žánru fantasy, jež nezklame skalní hobitology a prstenofily, ale ani ty, kteří se mezi ně nepočítají. Trilogie vznikla na Novém Zélandu, přičemž tvůrci hojně využili tamních přírodních krás.