Po úspěšných titulech Amores perros – Láska je kurva (2000) a 21 gramů (2003) používá úspěšný mexický režisér Alejandro González Iñárritu i ve svém třetím celovečerním snímku Babel fragmentární metodu spojování několika lidských příběhů. Zatímco se v předcházejících dílech volné trilogie držel jednoho místa, zde se prolínající epizody odvíjejí na třech kontinentech. Syžet vychází z teze o „efektu motýlích křídel“, spojujícího zdánlivě nesouvisející události.

Dvojice Američanů, Richard a Susan, je na zájezdě v Maroku. Kvůli Susanině zdraví však musí svůj pobyt zde narychlo prodloužit...

Chůva Amelia se bojí, že nestihne svatbu příbuzných v Mexiku. Spolu se synovcem se rozhodne, že tam tajně odjede i s opatrovanými dětmi...

V Japonsku řeší mladá hluchoněmá dívka své psychické problémy. Ty jsou způsobené jednak sebevraždou matky, jednak neschopností komunikace s otcem... Synové marockého pastýře dostali kvůli hlídání ovcí od otce loveckou pušku. Samozřejmě ji chtějí vyzkoušet. Kulka letí dál, než mysleli...

Název Babel, tedy Babylon, odkazuje k biblickému zmatení jazyků, jímž Bůh potrestal lidskou pýchu, projevenou stavbou babylonské věže. Režisér se stálými spolupracovníky, scenáristou Guillermem Arriagou, kameramanem Rodrigem Prietem a skladatelem Gustavem Santaolallou, obnažují problémy globalizovaného světa a těží z paradoxů, jež se patrně odehrávají dnes a denně. Realizovali vlastně tři samostatné filmy, jež pak spojili dohromady, přičemž nepostupovali chronologicky (stanovit časovou osu vyprávění by bylo zřejmě značně obtížné i vzhledem k časovým pásmům). Skoky v čase i v prostoru stupňují napětí a provokují diváka ke spoluúčasti. Pozoruhodné je využití hereckých hvězd a současně i neherců. Sám A. González Iñárritu tvrdí, že „v začátcích to byl film o věcech mezi lidmi, které je rozdělují, o psychických a jazykových bariérách, ale během dlouhého natáčení jsem zjistil, že vlastně točím film o věcech, které nás spojují – o lásce a o bolesti.“