Fotograf a režisér Larry Clark (nar. 1943) na sebe upozornil drsným záznamem života velkoměstské mládeže Kids (1995). Tehdy spolupracoval s mladým scenáristou Harmonym Korinem, který se později osamostatnil i jako režisér. Na novém snímku s názvem Ken Park, podle titulní postavy, jež se však objeví pouze na začátku a na konci, se Korine opět podílel jako scenárista a s Clarkem se ujal režie i kamery známý kameraman Ed Lachman. Snímek je natočen ve stejném klíči jako Kids a další Clarkova, Korineho či Arakiho díla. Tentokrát se zabývá mládeží z kalifornského městečka Visalia (údajné kolébky skateboardingu).

V pásmu různých epizod, inspirovaných Clarkovou vlastní zkušeností i příběhy lidí, s nimiž se setkal, se odvíjejí osudy několika šestnáctiletých chlapců a jedné dívky i jejich dospělých příbuzných či známých. Tvůrci kladou důraz na odvrácenou tvář života dětí v pubertě, zaznamenávají jejich trable i jejich zkušenosti se sexem či s drogami. V temném díle bez špetky slitování se odhalují děsivé skutečnosti, s nimiž se mladí někdy prostě nedokážou vyrovnat. Realistický či spíše naturalistický záznam často překračuje formální hranice pornografie (sekvence různých sexuálních praktik, skupinového sexu či masturbace), a je otázkou, zda tak činí opravdu jen v zájmu věrného odrazu skutečnosti.

Svým tématem a otevřeností se sice dílo přibližuje vulgárním teenagerovským komediím, jinak se však od nich naprosto radikálně odlišuje tvůrčím přístupem, sociálním akcentem i žánrovou polohou.