"Jací budou lidé za padesát let? A jací ještě později, za sto, za dvěstě roků? Náš příběh nechce a nemůže odpovědět beze zbytku, nicméně se pokouší vytvořit obraz budoucího světa tak, jak si jej představuje současná věda. soudíme, že pokud bude člověk člověkem, bude soupeřit a bojovat o štěstí, o uznání, o přízeň, o ženu, i když třeba v jiné rovině a bez nečistých úderů." P.Juráček - J.Polák (z úvodu filmového scénáře)

Píše se rok 2163 a raketa Ikarie XB 1 s posádkou se vydává k planetě Alfy Centauri. Na své cestě se setká s vrakem rakety z 20. století, ocitne se pod vlivem Tmavé hvězdy, blíží se k Bílé planetě...

Kališovy černobílé obrazy v širokoúhlém formátu, Liškova novátorská elektronická hudba a přesvědčivé kulisy i kostýmy vytvářejí stylisticky vytříbený fikční svět daleké budoucnosti.

Civilní výkony české herecké elity mu pak dodávají nečekanou přirozenost a psychologický rozměr. Autoři se při psaní scénáře volně inspirovali románem Stanisława Lema K mrakům Magellanovým.

Za zmínku jistě stojí i skutečnost, že se ubránili prvoplánové a dobově poplatné politizaci, které žánr sci-fi často podléhal. Nepostavili proti sobě dva konkurenční systémy, žádný pomyslný východ a západ, nýbrž naději v lepší, morálně vyspělejší lidstvo a „sebranku“ 20. století, která po sobě zanechala jen samou zkázu.