I ve svém novém opusu, nazvaném Zlomené květiny, zůstává americký scenárista a režisér Jim Jarmusch věrný svému stylu i svým osamělým hrdinům. Tématem pozdního hledání syna připomíná jeho zvláštní road movie Wendersův snímek Nechoď klepat na dveře, jenž se však začal natáčet o něco později.

Padesátník Don Johnston, který býval velkým donchuánem, jakoby ztratil chuť do života. Tráví dny ve svém domku před televizí, oblečen v teplákové soupravě s lampasy. Vcelku stoicky přijme, když ho opustí současná milenka Sherry. Neméně apaticky se postaví i k tvrzení z růžového anonymního dopisu, že má téměř devatenáctiletého syna, který se ho vydal hledat. Jenže Donův jediný přítel, černošský soused Winston, který má detektivní sklony, jej přiměje vydat se na cestu za potenciálními matkami. Vybaví ho podrobným itinerářem, zařídí mu letenky, auta i motely a doporučí mu zaměřit se na růžovou barvu. A tak Don postupně navštíví s kyticemi květin pět bývalých milenek

Jarmusch opět míchá svůj koktejl z nostalgie, jemné ironie, pointovaného humoru a z empatie pro lidské slabosti. Znovu potvrzuje pověst kultivovaného minimalistického filmaře, pracujícího s promyšlenými detaily a se zvláštní atmosférou.

Výsledek je ovšem také dán vynikajícím hereckým obsazením. Bill Murray podává podobný výkon jako v oscarovém titulu Ztraceno v překladu (2003): vystačí si s minimem slov, s úspornou mimikou obličeje a s neméně úspornými gesty. Známé herečky pak dobře využívají omezený prostor k charakterizaci Donových dávných milenek.

Snímek je věnován francouzskému filmaři Jeanu Eustacheovi (1938-1981).