Debutující režisér David Jařab (známý dosud jako divadelník) natočil podle vlastního scénáře, na němž pracoval deset let, mnohoznačný příběh, mísící žánry černé komedie, dramatu a dobrodružného filmu. Jednotícím prvkem stylizovaného vyprávění, situovaného do záměrně nejasně určeného časoprostoru, je autorův surrealistický světonázor.

Bratři Richard a Vilém Czadští s manželkami Karlou a Kristínou a s bratranci Maxem a Leem přijíždějí ze Západu pravděpodobně po pádu režimu, který kdysi ze země vypudil šlechtice a zabavil jejich majetek do zapadlého kraje. Chtějí zjistit, co po čtyřiceti letech zbylo z rodového vlastnictví. Ve zpustlém venkovském sídle šestici uvítá starosvětský majordomus Willmer, který sloužil už jejich dědovi Richardovi a který jim rychle pomůže vpravit se do role panstva. Ze zchátralého majetku nekouká žádný zisk, brzy se však ukáže, že mužům jde vlastně především o lov na záhadné kostrouny, k němuž je inspirovaly dědovy zápisky a starobylé lovecké náčiní. Pod vedením Willmerova syna Karla a dvou místních průvodců se muži vydávají do hor na lov bytostí, které se až příliš podobají lidem. Přestože se sami ekologicky spokojí jen s kontrolou stavu stáda a drahocennou kořist zase pustí na svobodu, z nejrůznějších stran se jim dostává náznaků, že jejich předkové kostrouny nejspíš nejen zabíjeli (a možná i jedli), ale že s jejich samicemi udržovali velmi těsné kontakty. Dědicové Czadských ovšem nejsou jedinými lovci v revíru a z predátorů se lehce může stát kořist. Hranice mezi panstvem, zdegenerovanými domorodci a tajemnými kostrouny se stírají.

Vyprávění obestírá atmosféra tajemství a nedořečenosti: množství pečlivě komponovaných významných detailů záměrně rozmlžuje možnost příběh časově ukotvit a dovysvětlit. Podle samotného autora jsou možné různé explikace tohoto bizarního loveckého dobrodružství a výsledek záleží jen na divákovi samotném. Rozhodně se nabízí paralela s polistopadovými restitucemi šlechtického majetku a se současnou situací českého prostoru, v němž se střetávají a mísí nejrůznější kulturní a sociální okruhy. Tři přísně odlišené kasty na různém vývojovém stupni odkazují k absurdní povýšenosti bělochů v zemích třetího světa, pro západní cizince je však exotickým východem i česká venkovská krajina. Lov jako starobylá panská kratochvíle s vlastní hantýrkou, zbraněmi a mystickými rituály je zároveň vnímán jako typická primitivně machistická zábava, jíž se dychtivě a instinktivně oddají všichni čtyři elegantní muži. Vypravěčem příběhu je však pátý z nich, invalidní Bedřich, který se výpravy nemohl zúčastnit a který patrně pečlivě schraňuje duchovní odkaz podivné expedice.

Z původního nápadu natočit film na černobílý širokoúhlý materiál zbyly černobílé vsuvky v podobě záběrů, jež Leo snímá amatérskou ruční kamerou. Tato reportážní vypravěčská figura obohacuje formálně komplikovanou stránku filmu (zaznívají zde mj. i citáty z dědova loveckého deníku, objevují se fotografie a starobylé rytiny i úryvek z dávného amatérského filmu). Na působivosti výsledku má podíl jak kvalitní herecké obsazení s Karlem Rodenem v čele, tak vynikající práce kameramana Marka Jíchy, který na digitální videokameru pořídil nečekaně působivý, atmosféricky stylizovaný základ, jenž prošel komplexní počítačovou úpravou.