Lars von Trier napsal scénář k filmu Můj miláček ráže 6,65 s úmyslem, že snímek bude i režírovat, ale nakonec o to požádal svého přítele a spolutvůrce známého manifestu Dogma 95 Thomase Vinterberga. Jejich film vznikl ve velké evropské koprodukci (s podporou četných evropských i národních fondů), natáčel se mj. v pusté hornické oblasti německého Severního Porýní a Vestfálska, avšak jeho děj se odehrává ve fiktivním americkém hornickém městečku Estherslope.

Čtyři mladíci a jedna dívka, považující se za outsidery, si založí tajný spolek vlastníků zbraní. Ani jeden z Dandyů, jak si říkají, nemíní použít zbraň jinak než pro nevinné potěšení ze střelby na terč. Mají odpor k násilí a k vraždění, avšak zbraně je přesto fascinují, upevňují jejich přátelství i sebevědomí; jsou pro ně opravdovými „partnery“, a proto mají svá jména. Jako každý tajný spolek mají i oni své rituály a v opuštěném dole i tajný Chrám. Ovšem být „ozbrojeným pacifistou“ ve světě plném násilí je velmi ožehavé a mladí lidé se dostanou do situace, kdz nemají na vzbranou.

Stejně jako v dosud realizovaných dílech své „americké trilogie“ (Dogville a Manderlay) využívá i zde Lars von Trier vypravěče. Tentokrát však nejde o anonymní komentátorský hlas, ale o protagonistu příběhu Dicka, který píše dopis své milované zbrani Wendy. Pomalu odhaluje, jaký vliv na něj měla a co pro něj znamenala.

Tragický příběh Dicka a jeho vrstevníků, kterým jejich zbraně zpočátku obohacují život, aby jim ho v konečném zúčtování zničily a vzaly, se odehrává v maloměstě, jež vypadá, jako by se zde zastavil čas. Snímek nutí k zamyšlení nad nevyzpytatelnou mocí zbraní i nad tím, jakou závislostí a jakým ventilem mnohdy jejich vlastnění může být.