Román německého spisovatele Güntera Grasse Plechový bubínek (1959) patří ke stěžejním dílům moderní světové literatury.

Stěžejním problémem filmu je nutná redukce rozsáhlé literární předlohy, doslova nabité obrazností, množstvím postav, vnitřních promluv a desítek drobných epizod, z nichž se skládá mozaika osudu hlavního hrdiny, ale také zajímavá historická freska.

Filmaři zachovali komentář vypravěče Oskara Matzeratha, který se ve třech letech rozhodl, že přestane růst, aby mohl věčně bubnovat na nerozlučný plechový bubínek. Krajně zúžili úhel pohledu na hlavní postavy a na hlavní události.

Dominujícím prvkem vedle groteskního protagonisty je genius loci města Gdaňska. Děj se odehrává v letech 1899-1945 a sleduje osudy postav na pozadí proměn tohoto hansovního města. Podle režiséra má Oskar dvě typické vlastnosti své doby: odmítání a protest. Brání se účasti ve světě dospělých tak důsledně, že odmítne vyrůst. Protestuje tak hlasitě, že jeho hlas rozbíjí sklo.

Jedním z dalších klíčových problémů realizace bylo obsazení hlavní role. Po dohodě s autorem bylo rozhodnuto, že Oskar musí být chlapec a nikoliv lilipután. Šťastná volba padla na dvanáctiletého Davida Bennenta, syna německého herce Heinze Bennenta.

Snímek byl ve své době velmi úspěšný: získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film.