Scénář snímku Lost Highway napsal režisér David Lynch spolu se spisovatelem Barrym Giffordem, autorem románové předlohy ke Zběsilosti v srdci (1990). Lynch opět dostál své pověsti kontroverzního tvůrce, nabourávajícího vžitá vypravěčská schémata: příběh filmu se neřídí žádnou rozumem uchopitelnou logikou, je naopak záměrně znejasňován a ze všeho nejvíc se blíží tíživé noční můře.

Jazzový hudebník Fred Madison (Bill Pullman) žije v chladně zařízené přepychové vile se znuděnou ženou Renée (Patricia Arquetteová). Řada nevysvětlitelných okolností přivede (zřejmě nevinného) Freda do vězení za vraždu manželky. Dozorci však v uzavřené cele jednoho dne najdou jiného muže, jenž by snad mohl být jakousi Fredovou transformací, avšak má minulost mladého automechanika Petea. Po propuštění je Pete zasažen setkáním s osudově přitažlivou ženou Alicí, jež je až na odlišnou barvu vlasů k nerozeznání podobná Fredově zabité manželce. Pravděpodobně však jde o tutéž osobu...

Děj filmu, jeho název, jednotlivé události i jejich účastníky lze interpretovat mnoha způsoby, avšak není možné je uspokojivě vysvětlit. Tvůrce precizně pracuje se známými kinematografickými symboly, jež zároveň důsledně vyvrací. Ve filmu může jít o dva různé příběhy, právě tak jako o pokračování jednoho a téhož vztahu v jiné podobě. Patrně nejvíc zneklidňujícím prvkem je "tajemný muž" v podání Roberta Blakea; démonická postava se mnohdy vyskytuje na dvou místech najednou, bez motivu se obrací proti člověku, jemuž předtím pomáhala, a rozumí všemu kromě pravé tváře hlavního hrdiny. Ta je ovšem tajemstvím i pro Freda...

Lynchova potřeba reflektovat a negovat zaběhané vzorce vnímání filmu jakoby zde tvůrci bránila dovést do důsledků vlastní premisu, podle které film není předurčen k realistickému zobrazení světa. Režisér v rámci své poetiky těží z různých filmových žánrů i uměleckých směrů; hrdinové, pohybující se na hraně zákona, fatálně přitažlivá žena, luxusní auta a levné hotely, snímané v temných odstínech, činí z filmu svérázné cvičení ve stylu postmoderního "černého filmu". Záměrná ne-logičnost celého díla pak odkazuje k surrealismu. Těžko však říct, nakolik se Lynch stává prorokem nové tváře filmového díla, či nakolik se jen blíží ke klasickým představitelům filmové avantgardy...