Španělský režisér Julio Medem vypráví ve svých filmech osobité příběhy, čerpající z nevšední imaginace, z prolínaní reality a snu a svobodně nakládající s časem. Svému stylu zůstává věrný i ve snímku Sex a Lucía, v němž spojuje nečekaně vypjatý erotismus s psychologií, a navíc v něm zvláštním způsobem zkoumá vztah mezi filmovým a literárním vyprávěním.

Složitý děj, zřejmě se vymykající racionální logice, se obtáčí okolo spisovatele Lorenza a jeho vztahu ke třem ženám: s jednou z nich (Elenou) prožil kdysi vášnivé milování v moři, se servírkou Lucíou jej spojí nejdříve také sex a později láska a s mladičkou Belén se setká, když pátrá po své dcerce, o jejíž existenci se náhodou dozví. Příběh, jejž prožívají Lorenzo a zmíněné ženy, se organicky propojuje s textem vznikajícího spisovatelova románu, psaném na počítači. Stírá se tak hranice mezi tím, co postavy žijí v reálu a co v autorově fikci. Tragickou skutečností však je nešťastná smrt Eleniny a Lorenzovy dcerky Luny.

Ve filmu jsou vedle sebe kladeny různé časové roviny, realita i fikce. S použitím magického realismu vytváří Julio Medem nevšední napětí a uzavírá diváka do zvláštního světa, v němž důležitou roli hrají kromě sexu i moře, slunce, měsíc a plovoucí středomořský ostrov. Poněkud výlučný snímek, zapadající do trendu děl s nevšední dramaturgií a vyprávěcí strukturou, byl natáčen digitální videokamerou HDCam-CineAlta 24P.