Film Oko nad Prahou je osobním i politickým životopisem Chobotnice neboli projektu pražské Národní knihovny, ale také životopisem zejména posledních let života autora tohoto návrhu Jana Kaplického, který si ve svém deníku v roce 1998 mimo jiné poznamenal: vyhrát soutěž a mít jednu lásku.

Tímto zápisem, přečteným v úvodu snímku Eliškou Kaplicky, jakoby český architekt světového formátu napsal nejen "scénář" svojí závěrečné životní dekády, ale také filmu, který sleduje dramatický společenský příběh tvůrčí imaginace a také intimního vztahu muže a ženy.

Oko režisérky Olgy Špátové se v průběhu tří let zaměřilo v České republice, ve Velké Británii a v Itálii kromě Kaplického na osobnosti (V. Havel, V. Klaus, P. Bém, M. Knížák, V. Ježek, E. Kaplicky, P. Bobek, E. Jiřičná, Z. Lukeš, N. Foster a další), jejichž "pohledy na věc" zviditelňují hranice mezi politikou a politikařením, originalitou a normou, životem a smrtí. Ta může být ostatně pouze mrknutím v případě, že budeme schopni po smrti člověka vnímat svět také jeho pohledem.