Psychologické drama Hodiny je výjimečným tvůrčím počinem, opírajícícím se o nevšední zpracování nevšední látky. Na počátku byl zdánlivě nefilmovatelný stejnojmenný bestseller amerického spisovatele Michaela Cunninghama (Pulitzerova cena, PEN/Faulkner Award).

Autor zpracoval osudy tří žen z různých časových období, přičemž těžil ze života a díla anglické spisovatelky Virginie Woolfové (1882-1941) a zejména z její knihy Paní Dallowayová (1925). Ta se v románu s pracovním názvem Hodiny pokusila zachytit jeden zdánlivě obyčejný den titulní hrdinky (přesně 13. červen 1923). Cunningham přijal její schéma a naplnil je příběhem spisovatelky a paralelními "jednodenními" příběhy prosté hospodyňky z losangeleského předměstí Laury Brownové z roku 1951 a vzdělané nakladatelské redaktorky Clarissy Vaughanové z roku 2001.

Vedle sofistikovaně vybudovaného vyprávění, do nějž vstupují další postavy (zejména manžel Woolfové Leonard a Clarissin přítel - a zároveň Lauřin syn - básník Richard, umírající na AIDS), jsou neméně důležité tematické okruhy: osamělost, úvahy o smrti a sebevraždě, feministické problémy, homosexualita, vztahy mezi pohlavími i mezi rodiči a dětmi.

Britský scenárista a dramatik David Hare se vypořádal s obtížnou předlohou s grácií a s režisérem Stephenem Daldrym (který debutoval sociálně laděným snímkem Billy Elliot) domyslel zajímavé detaily. Tvůrci se vypořádali s problémem paralelního vyprávění s různých dob bez oslích můstků a těží i z textu mimo obraz. Daldry jako divadelník ví, že východiskem pro zdar jsou herecké výkony, proto se opřel o vynikající představitelky, jež často snímá v detailech. Za zmínku stojí proměna Nicole Kidman, daná nejen falešným nosem, ale zejména procítěním tragické postavy.