Životopisný snímek Frida pojednává o vynikající mexické malířce Fridě Kahloové (1907-1954). Umělkyně, jejíž dílo (ovlivněné jak mexickým lidovým uměním, tak naivismem a surrealismem) tvoří převážně fantaskní autoportréty, zpracovávala vlastní traumatické prožitky, spojené s následky obrny, prodělané v dětství, a s těžkými zraněními, utrpěnými při nehodě městského autobusu. Film renomované divadelní režisérky Julie Taymor vznikl po sedmiletém producentském boji; představitelka titulní hrdinky a koproducentka Salma Hayek se nakonec prosadila v konkurenci Jennifer Lopez, s níž měl natáčet Francis Ford Coppola.

Dílo zachycuje život Fridy Kahloové od jejích studentských let, konkrétně od roku 1922, po vernisáž třetí a poslední velké výstavy za jejího života v Mexico City v roce 1953. Salma Hayek představuje umělkyni jako vnitřně nezlomnou ženu, jejíž vitalita překonává všechny překážky; projevuje se to mj. i v jejím celoživotním vášnivém, avšak konfliktním vztahu se slavným mexickým malířem Diegem Riverou (1886-1957), čelným představitelem školy mexické monumentální nástěnné malby. S ním ji kromě vzájemné vášnivé lásky a umělecké spřízněnosti pojí i komunistické přesvědčení. Temné a depresivní prožitky ožívají pouze ve Fridiných obrazech (ve filmu někdy animovaných a prolínaných s reálnými výjevy).

Julie Taymor dbá na dokonalé zachycení prostředí (natáčelo se i na autentických místech) a na postižení Fridina zázemí, ať už rodinného, uměleckého či politického. Dotýká se i umělčina bisexuálního chování. Některé sekvence, především mezihry shrnující ve zkratce delší časové období, pojednává ve stylizovaných trikových výjevech, výtvarně odvozených z Fridiných obrazů. Vedle ústřední malířské dvojice se objeví i několik dalších historicky významných osobností, z nichž si zvláštní pozornost zaslouží ruský revolucionář a Stalinův odpůrce Lev Trockij, trávící část mexického exilu v domě Fridina otce.

Autory kratičké animované sekvence, v níž místo lékařů vystupují stylizovaní kostlivci, jsou bratři Quayové.