Film vznikl v Londýně na motivy novely Julia Cortázara. Po Červené pustině jde o režisérův druhý barevný film. Navzdory atraktivitě námětu, zahrnujícího autenticky působivou hudbu Herbieho Hancocka a kapely Yardbirds, atmosféru pop-artu, drogové kultury i volného sexu (snímek měl ve své době velké problémy např. s americkou cenzurou), jde o svébytnou psychologickou studii moderního člověka s jeho vnitřní nejistotou a drásajícími zmatky.

Antonioni spolu se scenáristou Toninem Guerrou (jenž spolupracoval také s Fellinim a Tarkovským) vypráví poněkud záhadný a rozhodně vzrušující příběh jediného dne v životě módního londýnského fotografa.

Film vzbuzuje dodnes diskuse ohledně určitého skepticismu, pokud jde o rezignaci hlavního hrdiny na hledání pravdy o tom, co se skutečně stalo v parku, v němž fotografoval (pesimistickou recenzi snímku napsal u nás v šedesátých letech např. Karol Sidon, sám Antonioni ovšem viděl protagonistu filmu fotografa Thomase jako v podstatě optimistickou postavu).