Patří už k dobrému tónu, že téměř sedmdesátník Woody Allen vypraví každým rokem do světa další ze svých nenápadných inteligentních komedií, podbarvených poklidným soundtrackem z jazzového či klasického repertoáru. Allenův třicátý osmý snímek s názvem Melinda a Melinda se odehrává opět v exkluzivním prostředí newyorského Manhattanu. A jako vždy v něm jde o věčné obecně lidské problémy související s partnerstvím, manželstvím a sexem.

Čtveřice intelektuálů od divadla vede v restauraci debatu nad tím, je-li život svou podstatou tragický či komický. Přátelé začnou vymýšlet dvě verze příběhu s hrdinkou Melindou; jednu rozvíjí autor tragédií, druhou autor komedií. Výchozí situace však je stejná: mezi sezvané hosty nečekaně vpadne rozrušená Melinda; v prvém případě dlouholetá kamarádka hostitelky Laurel, která se snaží začít nový život, ve druhém sousedka, vyrovnávající se s manželovou nevěrou. Jak se boccacciovský příběh postupně proplétá, je zřejmé, že hranice mezi tragickým a komickým se pozvolna stírá...

Ačkoliv se Allen tentokrát ve filmu neobjeví, jeho ironický a vše relativizující tón zaznívá z každé scény. Snímek, představující tradičně vysoký allenovský standard, zaujme především obratným rozvíjením a propojováním tématu.