Osudy dětí, jež jsou oběťmi organizovaného zločinu, přitahovaly režiséra Ivana Fílu již od počátku devadesátých let. Scénář, který v roce 1992 napsal, se však podařilo realizovat teprve nedávno. I přes světové renomé, jež si tvůrce vydobyl zejména filmem Lea, nebylo lehké najít producenta. Po četných peripetiích a když už hrozilo, že celý projekt padne, se naštěstí peníze našly a dílo mohlo být dovedeno do zdárného konce.

Film Král zlodějů vznikl ve slovensko-česko-německo-francouzsko-rakouské koprodukci (uváděné kopie jsou ovšem v německé verzi). Hlavní představitele pro fyzicky i psychicky náročné role Barbua a Mimmy objevili tvůrci v petrohradské cirkusové škole. Výkon, který děti ve filmu podaly, je zcela srovnatelný s kreacemi jejich slavnějších hereckých kolegů. Chronologicky vyprávěný příběh se z velké části odehrává v berlínském podsvětí. Bývalý artista, dnes cynický zločinec Caruso, tu má zorganizovaný dětský gang kapsářů a obchoduje i s dětmi, jež pašuje z východní Evropy. Oběti láká slibem cirkusové kariéry. Také otci ukrajinského chlapce Barbua se Carusova nabídka zalíbí a ochotně mu prodá nadšeného synka i s o málo starší dívkou Mimmou. Namísto slávy a peněz ovšem na malé artisty čeká peklo a jde jim o život...

I přesto, že samotné téma filmu je velmi skličující a vybízí k syrově dokumentárnímu zpracování, nepostrádá ve Fílově pojetí poetické prvky. Především prostřednictvím všudypřítomného pohledu dítěte může divák proniknout pod povrch: drsná realita získává přídech jakéhosi horečnatého snu. Tvůrci se dokážou vyvarovat nabízejících se extrémů. Neutápějí se v samoúčelných exhibicích, ani v přemíře násilí či ve formálních výstřednostech. Zároveň také vyvažují svět zla místy až přílišnou "idylizací". V rolích dospělých se prosazuje Lazar Ristovski, který obdařuje postavu tvrdého zločince určitými sympatickými rysy, a známá německá herečka Katharina Thalbachová.

Film byl slovenskou stranou přihlášen na Oscara v kategorii zahraniční produkce, ale do oficiální nominace se nedostal.